| | - R. Polášek (85.71.180.241) --- 25. 6. 2010
Re: medovice z listů
No, jedná se o to, jak už tady někdo napsal, že zdroj květového medu je obvykle snadno identifikovatelný. Kvetoucí rostliny, stromy jsou viditelné zdaleka a jejich potřebná plocha pro dobrou snůšku je větší.
Na zdroje medovice se obvykle musí přímo narazit podle ulepených listů a na dobrou snůšku desítek včelstev stačí i méně než hektar stromů intenzívně napadených mšicemi. Přitom náskok mšic před svými predátory bývají jen dny, přemnoží se někde mšice a za týden, 14 dnů jsou na tomto místě přemnožení či z dálky slétnutí jejich predátoři a mšice končí. Zase na jiném hektaru lesního porostu se o týden, 14 dní později přemnoží mšice, klidně i jiný druh a cyklus mšic pokračuje. Včelař vidí dlouhodobou nepřerušenou snůšku jakoby z jednoho zdroje, přitom těch zdrojů může být víc i medujících druhů může být víc.
A do toho ješte zapadá místní počasí....
Třebas tady na severní Moravě před cca 2 týdny těch několik tropických dní po tom vlhkém období vypadalo velice nadějně.... Dokud se po většinu této doby neobjevil silný vysušující vítr, který omezil případnou medovicovou snůšku jen na porosty v hlubších údolích v silném závětří, takže mohlo medovat jen zlomek celkové plochy.... Za dva dny toho větru vyschla blátivá půda na úplné sucho a prach. Další den, jak vítr přestal, půda nasála vodu zespoda a stala se opět mokrou a téměř blátivou.....
Podle Haragsima jsou druhy mšic medujících na listnatých stromech spíše ty, které se přemnožují rychle a zase jejich přemnožení rychle mizí, druhy mšic medující na jehličnatých stromech, smrku, jedli se přemnožují méně, jejich snůška trvá déle a dají se snadněji předpovídat.
Tomu odpovídají i mé dřívější zkušenosti. Na lesním stanovišti s větší plochou smrků bývala první medovicová snůška v červnu. Pravděpodobně to byla snůška z smrku kombinovaná malinami a lučními květinami. Med měl intenzívní světle hnědou až téměř rezavou barvu. Pak byla v červenci snůška z lip malolistých, kde byla jen občas příměs medovice, pravděpodobně z lip, kde mšice za vhodných podmínek nejvíc medují v době jejich květu.
Po lipách pak byla na začátku srpna poslední snůška, pravdpodobně zase ze smrků, kdy med měl intenzívní tmavě hnědou barvu.
Tyto medovicové medy, zřejmě z těch smrků, byly velice kvalitní, za prvé byly velice chutné, takovým sladkokyselkavým způsobem, za druhé vůbec nepotřebovaly po vytočení nijakou úpravu, tuhly velice pomalu až několik měsíců a ztuhlé byly stále měkké prakticky stejně jako čerstvě pastovaný květový med. Vlastně dříve jen tyto medy byly považovány za skutečně kvalitní med, vedle některých květových, třeba medů z malin nebo javorů klenů, které taky samy o sobě tuhly bez jakéhokoliv upravování v měkký dobře upotřebitelný med. Med se mohl ihned po vytočení nalít do flašek a okamžitě uskladnit a i za rok byl sice ztuhlý, ale jinak stále měkký. Nebo se mohl vytočený nalít do velkých sklenic nebo plechovek a hned uložit a v zimě jenom vzít a jak byl měkký,v teplé místnosti snadno předělat do přinesených sklenic. Na rozdíl od třeba řepkového, který se musel rozehřívat, jinak byl ztuhlý jak kámen.....
Na tomto stanovišti občas vypadla poslední snůška z smrků a občas byla nahrazena jinou medovicocu snůškou, z nějakých listnáčů, nepovedlo se zjistit, z jakých. Takový med byl spíš do černa. Někdy až intenzívně do černa, bez hnědých či dokonce rezavých odstínů. Podobné medy se objevovaly potom na stanovišti v místním lužním lese, kde v doletu jehličnany prakticky nebyly a taky při kočování na jetel v srpnu, kde pole s jetelem na semeno byly v nížině, kde v lesících byly jen všelijaké listnáče.
Tyto medy byly vzájemně dost odlišné, někdy byla jejich chuť docela dobrá a tuhnuly pomalu a v jemnou hmotu, obvykle ale byla jejich chuť horší a tuhnuly všelijak, nejčastěji se rozdělily, v dolní polovině se vytvořily velké tvrdé krystaly, v horní polovině zůstal řidký tekutý med.
Podle toho, co jsem se dočetl o složení medu, ty medovicové medy, co tuhnou v celé hmotě pomalu a jemně, takže se nemusí vůbec ošetřovat pastováním a podobně, obsahují vysoké množství bílkovinných složek, až několik procent, které by právě měly být zodpovědné za to pomalé jemnozrnné tuhnutí.
Jinak v posledních 20 letech mně připadalo, že kvalitního medovicového medu je postupně čím dál méně a čím dále více je toho nekvalitního medovicového medu zřejmě z těch listnáčů. Údajně snad proto, že šíření některých mšic napomáhalo znečištěné ovzduší, hlavně na jehličnanech.
|
Odpovědět
do diskuze
na příspěvek
číslo 45477
Zobrazit
odpovědi
na tento
příspěvek
Zobrazit
celé
vlákno |